Magrátka
v barevným peří

Čas plyne a sem tam si vezme něco s sebou. Momentálně mě připravil o osmičku vlevo dole.

aneb vítejte ve světě internetového smetí

Přestože mám nesporně kladný vztah k pověrám, pátek třináctého se mnou nic moc nedělá. Tedy nic negativního. Dalo by se říct, že ho mám docela v oblibě. Tenhle pátek třináctého jsem měla přesto vyjímečný. Poprvé v životě mi stříhal vlasy chlap.

Ve studeném lednovém podvečeru jsme sedli do auta a vydali se na druhou stranu řeky. Na hřbitov. Za dědečkem.

Mám ráda leden. Ano, i taková teplomilka má svoje úlety. A není to jenom kvůli dárkům k narozeninám.

Film, který uvízne pod kůží jak tříska ...

Týden před vánoci podlehlo moje občas prochladlé a věčně nevyspalé tělo přesile zákeřných bacilů.

Do uší mi bzučí ze všech mediálních stran životně důležitá informace o tom, že začal advent. Že se mám radovat, nakupovat a všelijak chystat na Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, abych pak mohla šťastně usednout ke stolům, prohnutým pod jídlem, ke všem těm skvělým věcem v lesklém papíru a zábavným televizním programům a spokojeně si užívat svého štěstí. Nechci být za skeptika, ale nějak mám toho vánočního nadšení rok od roku méně. Čím to asi je ?

Mám osobní vztah se svým kávovníkem. A on mě po těch letech překvapil.

Měsíc vystřídal všechny své fáze a v Magrátině hlavě se usídlila migréna, pravidelný host. Lékařsky potvrzená maximální doba trvání záchvatu jsou tři dny. Moje ne. Přišla na to, jak to obejít.