Magrátka
v barevným peří

Nechtěla jsem o tom mluvit. Vůbec jsem o tom nechtěla psát na místě tak plném nekritického obdivu k malým šelmám. Ale nemůžu to prostě pořád obcházet. To by nebylo fér.

Týden před vánoci podlehlo moje občas prochladlé a věčně nevyspalé tělo přesile zákeřných bacilů.

Když není o čem psát, dá se psát o i tom ...

Do uší mi bzučí ze všech mediálních stran životně důležitá informace o tom, že začal advent. Že se mám radovat, nakupovat a všelijak chystat na Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, abych pak mohla šťastně usednout ke stolům, prohnutým pod jídlem, ke všem těm skvělým věcem v lesklém papíru a zábavným televizním programům a spokojeně si užívat svého štěstí. Nechci být za skeptika, ale nějak mám toho vánočního nadšení rok od roku méně. Čím to asi je ?

Mám osobní vztah se svým kávovníkem. A on mě po těch letech překvapil.

Měsíc vystřídal všechny své fáze a v Magrátině hlavě se usídlila migréna, pravidelný host. Lékařsky potvrzená maximální doba trvání záchvatu jsou tři dny. Moje ne. Přišla na to, jak to obejít.

Hra skončila.

Tak to tady pomalu vypadá, jako že se ve volném čase pouze opíjím a ležím v knihách, příležitostně nemravných. Ale tak to není. To je možná moje slastná představa.