Magrátka
v barevným peří

V Praze je jedna celkem špinavá a rušná ulice. Na ní stojí žlutě natřený dům. V přízemí je několik velkých výloh a nad nimi skořicový nápis: GANGA. Vejdete dovnitř a ovane vás lehká vůně santálu. Jste v království Verunky a jejích sárí.

Přišla mi dnes ráno krásná SMSka od jedné slunečné bytosti. Doufám, že se nebude zlobit, když ji tady zveřejním :-)

Tohle jsem si opsala z knížky, když mi bylo 16 ... nebo 20 ?

Vypráví se, že sárí se zrodilo na stavu blouznivého tkalce. Snil o ženě. Lesku jejích slz. Závoji jejích dlouhých vlasů. Barvách jejích mnoha nálad. Lehkosti jejího dotyku. Všechno to utkal dohromady. Nemohl přestat. Utkal mnoho yardů. A když byl hotov, posadil se a smál se a smál a smál.

V sobotu za kuropění jsme vyrazili směr jihojihovýchod potěšit Tuleňovy prarodiče a při té příležitosti se vyblbnout.

V pátek na Habráku, s Edwardem.

... neposlušná.

Rýmu na podzim, v zimě a na jaře beru. Je sychravo, vlhko a lezavo. Kape z nebe, kape z nosu. To sedí. Vařím si čaje a kupuju kapesníky. Ale rýma v létě ? To je zvrhlost !!

Včera večer jsem viděla dokument francouzských filmařů Amerika jak ji neznáte: Prohřešky proti desateru. Komentář v novinách mluvil o nové vlně puritánství. Říkala jsem si, že se pobavím nad absurditou světa, Francouzi si americké strážce morálky vychutnají. Nakonec jsem se nesmála. Ani nebavila. Mrazilo mě v zádech.

Včera jsme s Olinkou po dlóóóuhé době vyrazily na procházku. Známou trasou po cestičce pod lesem. Byl příjemný slunečný podvečer, lidí ani psů skoro nevidět.