Bylo to fajn. Po pravdě, kdy není 14 dní volna fajn ;-) jinak byla naše dovolená potvrzením pravidla, že až tak moc plánovat se nemá. Popořadě.
Noc na hradě - pár minut před otevřením se snesly na zem první dešťové kapky. A když na obzoru bleskly blesky, bylo vystaráno. Za bouřky nás kastelán nemůže pustit na vystrčené hradní terasy ani omylem. Takže noční prohlídka se nekonala a šermíři sotva stihli uklidit před deštěm zbraně. Vím proč - toho silichromu, co se u nás vypatlá. Když jsem viděla lítost kastelána, který takovou akci chystá od zimy, úplně jsem zapomněla na tu svou. No, 12. srpna je druhý pokus, tak snad to vyjde.
Druhý den jsme posbírali všechny naše děti (2+1; 8,13,15; kluk, holka, kluk) a přemístili se do kopců. Zabydlela jsem se okamžitě. Kouzlu bydlení tam, kde můžu ráno ještě před snídaní courat po zahradě, propadám rychle. Lebedili jsme si přes den na slunci a po nocích zírali do plamenů. V úterý jsem s Tuleněm odcestovala do Prahy pro šermířské botky. Švec byl "od fochu", meč se mu houpal u stropu v dílně. Tam se mi moc líbilo, mám ráda místa, kde se něco tvoří a vyrábí. Vonělo to tam a byla tam spousta tajemných předmětů. A hlavně se nám líbilo, že ty jedny boty, co tam nááhodou měl volné, padly Tuleňovi jako ulité a tak jsme nemuseli objednávat botky na míru s předlouhou dodací lhůtou - zájemců je moc. Vezli jsme si je přes celou Prahu na nádraží a pak vlakem a celou tu dobu voněly novou kůží. Voní pořád.
Zpátky na chalupu jsme vzali i kočičáky. majiteli to nevadilo, sám maje psa a kocoura a nám bylo líto nechat je zavřené v paneláku. Povídání o kočkách na prázdninách bude na jejich webu.
A pak jsme relaxovali, brouzdali po okolí, hráli karty, než přestane pršet. A pak nás přijeli navštívit kamarádi. A přespali. A druhý den přijel majitel chalupy a zjistil, že tam spali ti dva lidi, o kterých nevěděl a my jsme mu to neřekli. Což bylo, uznávám, od nás nefér a byl právem naštvaný. A bylo to na draka. Vztahy citelně ochladly. A když jsme se dozvěděli, že tam přijel na celý další týden, což zase neřekl on nám a vzhledem k celkové atmosféře, která panovala, rozhodli jsme se dál se navzájem netrápit. A tak jsme se pobalili, rozloučili a odjeli domů.
Děti byly nadšené, že jsou zpátky u svých kompů, kamarádů a koupelny s teplou vodou, já polykala slzy nad ztraceným rájem a Sanyn mě utěšoval vyhlídkou na výlety, které jsme vymysleli jako náhradní program. Hned v pondělí se mnou statečně šlapal po kopcích, když děti jako jeden muž odmítly jít s námi. Tuleň stihl všechny své tréninky. Jeli jsme na zámek, lezli po dalších kopcích a málem si tam uhnali úpal. Složili jsme super puzzle z 1500 kousků. A poprvé v tomhle roce jsme jeli vykoupat na lesní oprám, ano, přesně ten, u kterého se povalovala na dece krásná Jana Brejchová v Mladém muži a bílé velrybě. Schovaný v lesích, voda je tam černá a studená ... nádherné místo.
Byla tahle dovolená tak trochu nadivoko. Ale vlastně nebyla špatná. Poučili jsme se, že naši puberťáci potřebují rovnocennou společnost, ale že se jimi rozhodně nemáme nechat otrávit :-)) Prošmejdili jsme krásnou krajinu kolem našeho jinak celkem nepohledného města. Znovuobjevila jsem přitom kouzlo dlouhého chození. Na povalování budeme mít čas v září na mořském pobřeží, sami dva s ještě jedněma dvěma, ó to bude romantika ;-)
