Ne, to není žádná Freudovská frustrace :-P Jedná se o docela normální, třeba kočičí ocas, pokračování páteře.
Ocas je úžasná věc. Dá se s nám mrskat, poškubávat, pohupovat. Povlávat ladně ze strany na stranu nebo pomrskávat pouhou špičkou. Nosit ho zdvižený, volně svěšený, obtočit ho kolem sebe. V mžiku zvednout do výhružného oblouku. Nádhera. Vyjádření celé hromady emocí bez zbytečných řečí.
Před časem běžel v telce sci-fi seriál Andromeda. Byla tam jedna bytost a ta ho měla - dlouhý ocas, úměrně její lidské výšce. Moc toho s ním nenadělala, asi úměrně technickým možnostem masky. Ale kdyby se to promyslelo - paráda ;-)