Dědovi je přes osmdesát a rozhodně nenaplňuje představu vetchého staříka. Spíš ji jaksi ... přesahuje. Je vlastníkem impozantní téměř dvoumetrové postavy, jejíž atletický vzhled jen tak trochu poznamenalo stáří. Děda tráví většinu roku na chalupě, kde neustále něco přestavuje, buduje a opravuje. Ve věku, kdy jeho vrstevníci žehrají na počasí a bolavé klouby, děda plánuje přeložit střechu.
Koncem minulého týdne takhle budoval kuchyni a přitom na něj spadla skříňka, kterou věšel na zeď. Přitom rozbila umyvadlo a střep mu rozřízl tepnu na pravé paži. Děda ještě došel k sousedům, sanitka ho odvezla do nejbližší nemocnice a odtud letěl vrtulníkem do krajské.
V neděli už vysedával na chodbě a vesele klábosil s návštěvama. Ukazoval stehy, rozjařeně vykládal, co se mu stalo a že jsme měli vidět, jak ta krev stříkala. Viděla jsem fotky z místa činu, myslím, že bych to vidět nechtěla.
Co bych chtěla, je takhle zestárnout. Mít pořád co na práci a plno plánů. Nemít čas na stížnosti a blbou náladu. A v devadesáti, třeba, spadnout ze střechy.
