Teda ne, že bych tuhle zábavu musela absolvovat nějak moc často. Asi se Sanynem stárnem, protože jsme se shodli na tom, že jednou za dlouho to stačí. Moc rámusu, moc lidí, moc všeho. Atrakce poťouchle vymýšlejí, jestli vyvolat spš migrénu nebo žaludeční nevolnost a peněženkou protahuje průvan. Edward s Marylynn jsou v tomhle směru o poznání odolnější ;o)
Na chvíli jsme se uklidili na přilehlou výstavu drobného zvířectva, koukali na holuby, co vypadali jako slepice a na slepice, co vypadaly jako papoušci. Strkali jsme prsty do králičích klecí - jako když nám bylo pět.
Procházela tam paní s holčičkou asi čtyřletou. Při pohledu na slípky holčička najednou razantně prohlásila : "Ee !!!" A paní na to hbitě povídá :"To není ee. To říká tvoje maminka, protože je z města !"
A tak jsem byla ráda, že ač jsem z města, slípky ani kachny mi nepřipadají ee, ba ani ten krocan s červenou hlavou. I když upřímně nevím, co bych si s tím někde na dvorku počala. I když člověk nikdy neví, co všechno by se ještě dokázal naučit ;o)
