Dneska zase naposledy v práci. Zítra pobalit a v neděli vyrážíme na necelé dva týdny k jižnímu pobřeží, za sluncem, za mořem a, a, a to nám vlasně úplně stačí.
Cestujeme autobusem. Ráda cestuju takhle na jih autobusem.
Před cestou bývám nervózní a proklínám svou organizovací mánii, která mě nutí dokola mudrovat o tom, co všechno jsme zabalili a jestli je to opravdu všechno. Tentokrát se k tomu přidá děs z toho, že jsem zapomněla něco životně důležitého připravit doma nebohému opuštěnému dítěti, které se nepokrytě těší, jak si tady bude užívat jenom pod dohledem Sanynova brášky a jeho přítelkyně. Už několik dnů mám napsané seznamy, co s sebou, co domů, co na cestu, co všechno vydat za instrukce atd. Asi před rokem na semináři psychoterapie jsme si dělali takový test. Vyšlo mi tam ... no to je jedno. Každý máme nějakou tu úchylku ;o)
Nervozita a noční můry z toho, že se během dovolené někomu něco strašlivého stane, ze mě spadnou ve chvíli, kdy se usadím v autobusu. Tehdy už se stejně se seznamem věcí nedá nic dělat, tak je to jedno. V duchu sešlu ochranné zaříkadlo a ponořím se do rozkoší cestování.
Sleduju krajinu a nakukuju do cizích dvorků, sluchátka na uších a Sanynovu ruku na noze. Krmíme se a drobíme pod sebe. Cestovní chleba s řízkem patří mezi největší pochoutky, co znám.
Nejraději mám ty zastávky uprostřed noci nebo nad svítáním, někde na hranicích nebo prostě na parkovišti u dálnice. Vylezeme ven rozespalí a uzívaní a ovane nás cizí vzduch, nové, neznámé pachy. Srkáme kafe z plastikového kelímku a pak se kradu na pánský záchod. (Nechápu, jak je to možné, přece těch chlapů jezdí stejně jako ženských, to nechodějí čůrat ?? Teda až na ty dva řidiče, naše, co jsem jednou překvapila u mušle :-P Na pánech nikdy není fronta !)
Vzpomínám si zvlášť na jednu zastávku, cestou z pobřeží, v noci, vysoko v bílých horách. Skály byly v noci modré, vzduch teplý a na nebi to největší množství hvězd, jaké jsem kdy viděla pohromadě. Nejradši bych tenkrát došla pěšky.
No, a tak se pozítří zase vydám. Beru si sešit a tužku. To kdybych si chtěla psát něco jako cestovní deník. Nebo taky ne a budu jen tak ... pobývat :o)
