Dnešek je vyjímečný den. Ještě prožívám zbytky euforie, která mě přepadne pokaždé, když mám ZA SEBOU návštěvu zubaře. Kromě toho - pátek je prostě pátek. A navíc, jako třešničku na kopci šlehačky jsem ráno v trolejbuse objevila ten letáček. Plní se mi tajná přání.
Plánovat se moc nemá. Většinou je pak všechno jinak. Ale něco se plánovat prostě musí. A tak už mám o jednom večeru celkem jasnou představu.
Třetího listopadu v podvečer si totiž obleču jedno ze svých sárí a půjdu do našeho mírně omšelého kulturáku. A pak se budu dívat, jak Bhakti Déví tančí chrámový tanec z jižní Indie Bharatanatyam. Strašně se těším. Nenápadně podstrkuji Sanynovi teoretickou průpravu z internetových stránek, aby věděl, co ho čeká, když tedy půjde se mnou.
A to je zatím všechno :o)
