Probírala jsem minulý týden se Sanynem své kočkopsaní, tedy spíš momentální nepsaní. Ten samý večer, nezávisle na tomto rozhovoru, se mě můj syn zeptal, proč že jsem to tady tak nepěkně opustila, když on si to tak rád četl. Tak jsem se zastyděla a protože podobné souhry beru vážně, vracím se do kožišího doupěte.
Kočeny za poslední dva měsíce přečkaly bez úhony naši dovolenou a Ondrovu péči, nepříjemnou mezeru mezi klimatickým ochlazením a začátkem topné sezóny a občasná zakopnutí nepozorných člověků, kteří se za celá léta evoluce nebyli schopni vybavit něčím tak primitivním, jako je noční vidění. Dokud se zas nevrátí denní světlo do ranního vstávání, bude těch zakopnutí ještě mnoho.
Letošní podzim je nezvykle teplý a tak dokonce i zimomřivá Olinka občas tráví dny na balkóně. Obě kočky obrůstají zimní srstí a byt je plný chlupů. Tuhle část procesu moc nechápu. Že jsou chlupy všude po zimě, to mi připadá logické - kožich se ztenčuje, chlupy ubývají a tak padají. Ale proč jsou všude před zimou, kdy mají naopak přibývat, je mi záhadou. Kdykoliv vezmeme do ruky kartáč, vyčešeme z Elišky asi půl pytle vaty. Přesto nějakým záhadným způsobem její kožich houstne. Zřejmě jde o kompletní výměnu. Letní materiál za duté vlákno ;o)
A na závěr jedna šelma ještě v plné letní kráse.
