Dneska jsem poslední den na starém místě. Byla jsem tu přesně čtyři roky a dva měsíce, což je můj zaměstnanecký rekord. To vypadá, jako že jsem pěkný fluktuant, jenže mě se do toho vždycky připletla nějaká ta mateřská, stěhování, zrušení firmy atd. Takže už jsem si tu připadala skoro jako inventář a tak jako tak se poohlížela po nových zážitcích.
Faktem je, že budu dál docházet do stejného baráku, dokonce do stejného patra, jen do jiného kanclu. V šuplíku už mám na papíře patřičné změny i nový plaťák, což je asi papír z nejmilejších ;o)
Vyklízím zbytečnosti a snažím se to tu nějak odosobnit, abych si ten přechod usnadnila. Těším se, ale i trochu nevím, je to zvláštní. A asi je to normální. Třeseme se na změny a na poslední chvíli dostaneme strach, zahlodá pochybnost. No ale nejsem bezcitka, není mi to jedno a bude se mi po něčem i stejskat. Možná i po tom, na co jsem nadávala.
Než zjistím, že můžu se stejnou chutí nadávat na něco jiného :o)
Tak do toho...
