Natahala jsem tam svoje kytky, kameny a mušle a vyměnila cizí pachy za vlastní. Zavalila se prací, která je nová a tudíž okouzlující. Navazuji nitky kontaktů. Jsem spokojená.
Předevčírem jsem potkala jednu ženu. Je taky spokojená.
O osm let starší než já. Ne, že by to bylo důležité, ale někdy se na to kouká. Na jaře bude dělat státnice, které jsem skládala rok před ní. Ze školy se známe. Občas ji takhle potkám. Nikdy jsme si nevyměnily čísla mobilů. Prostě se jenom setkáváme.
Posledního října měla narozeniny. Ten den byla naposledy v práci. Řekla si, že už nebude dál dělat úřednici a zabalila to. Možná bude v neziskovce opatrovat osamělé duše.
Dospělé děti ve vlastních hnízdech, klidná, vyrovnaná, spokojená. V očích blýská jiskřička nadšení. Jde si svou cestou.
Patří k Úžasným Ženám Mého Života. Je jako otevřené dveře, kterými profukuje čerstvý vzduch. Těším se, až zase někdy půjdu po městě ...
