Nezbylo mu, než se pokorně doplazit do ordinace obvodní lékařky, která nasadila chemickou léčbu. Já ty prášky fakt nesnáším a je mi mého těla upřímně líto. Možná se jednou stanu tak odvážnou, že je prostě nezačnu brát. Neschopenka stačí.
Neschopenku mám, i když, jak jsem dneska zjistila, na jiné jméno a mladší ročník ;o) No vida.
Po třech dnech mi přestala třeštit hlava a hvízdat v uších natolik, že jsem schopná i sednout ke kompu. Nadále chodím po bytě s dvěma krabičkami papírových kapesníků, v jedné čisté, ve druhé posmrkané. Průběžně je přemisťuji. Střídám vydatnou kuřecí polévku, výtečný Pu Erh, který mi připravuje můj syn do hliněné konvičky a odvar z bylin na průdušky. Jako na zavolanou nám kamarád přivezl čtyři kila nádherného, tmavého, hustého, voňavého medu, a tak můžu pořádat medové orgie, dokud se mi pusa neslepí. Jako na další zavolanou nám kabelovka poskytla za ty poplatky, co do ní každý měsíc vrážíme, digitální přijímač, takže se můžu konečně podívat na ty indické, švédské a izraelské filmy na kanálu Cinemax, na které jsem zatím mlsně koukala do programu. Možná při nich dopletu i ten svetr.
A navíc jsem se ulila z vánočního pracovního večírku, který každoročně spočívá v tom, že si všichni vyprávějí, co všechno už upekli, uklidili a nakoupili a a pak se ta konzervativnějčí část kolektivu s omluvami vytratí a zbytek se nezřízeně opije.
A tak se povaluji s kočkama na gauči, zatímco Sanyn programuje a brumlá si do fousů, občas vyskočím a v záchvatu tvořivosti vyrobím oběd, čaj nebo vánoční věnec a pak se zase v záchvatu kašle skládám zpátky. Už jsme i stěhovali nábytek.
Jsem ráda, že jsem ještě stihla přinést domů náruč jmelí a pichlavý věnec na ochranu proti nečistým silám, i když na ty bacily už bylo evidentně pozdě.
A dnes je Slunovrat, noc nejdelší a nejtemnější a zítra bude o vteřinu světla víc. Plameny svíček se lehce mihotají, olej v lampě příjemně voní.
Vlastně ty bakterie byly docela přátelské :o)
