Myslela jsem, že už jsem zmlsaná spoustou pěkných filmů, které se mi v poslední době podařilo vidět, ale tohle mě opravdu dostalo. Také díky tomu, že jsem netušila, co mám čekat. Příběh o lásce mezi vojákem a podivuhodnou bytostí na půli cesty mezi mužem a ženou sliboval buď něco pikantního, nebo hlubokomyslnou psychologickou sondu. Čeho jsem se dočkala, mi vzalo dech.
Čistý, průzračný příběh, zcela oproštěný od sentimentu, snahy o senzaci a velkých dramat. Avšak právě ta jistá nezaujatost a přímočarost ho činí tak živým, až to bolí.
Najednou tu nejsou žádní -isté ani -álové a různé takové většinové a menšinové skupiny, které se pořád řeší z hlediska různých morálek, tradic, kultur a já nevím, čeho ještě. Jsou tu dva konkrétní lidé a ti mají své myšlenky, touhy, sny a strachy. Myslí si, že by mohli žít spokojeně své životy podle svého tak, jako stovky jiných. O nic jiného ani nestojí. Jsou spolu šťastní. Taková skoro fráze.
Jenže narazí. Na hloupost, nenávist, předsudky i tu vytrubovanou morálku. Na svět, který není schopen vykročit z bludného kruhu. Čeho ? Strachu z jinakosti, odlišnosti, nezařaditelnosti. Jak se, bohužel, zdá, ještě dlouho nebude ...
