Někde se kdysi vyklubala představa, že pátek je v zaměstnání pohodový den. Všichni jsou už jednou nohou na víkendu, co se nestihlo, se s klidným svědomím odkládá na pondělí, ostatní se jen tak polechtá, aby se neřeklo. Možná jsem to tak taky kdysi měla. Už si nepamatuju.
Moje pátky jsou kolotočem zběsilých událostí, zmatků a podivuhodného chaosu. Už s tím pomalu počítám a prostě jen ráno čekám, co bude. Události toho dnešního jsou pouze vyvrcholením předchozích dějů.
Tož tak. Organizuju šňůru školení pro hromadu lidí. Patří to k mojí práci. Baví mě to. Tahle konkrétní šňůra se skládá z šesti kousků, čtyři v prosinci a dva v lednu. První dva proběhly bez potíží. Paráda, mnula jsem si ruce, jak nám to klape. Půl hodiny před začátkem třetího zazvonil telefon a vyděšená asistentka agentury mi sdělovala, že lektorka měla dopravní nehodu na cestě k nám. Stoupla jsem si tedy před jednací sál a poutníky, chtivé vědění posílala domů. Zavřeli jsme šatnu, bufet, vypli topení. Domluvili jsme náhradní termín v lednu.
Začátkem měsíce bylo další - lektor přijel půl hodiny po začátku, jelikož mu v Praze ujel vlak. Maličkost. Den nato volala vyděšená asistentka agentury - to už tu bylo, ne ? - že lektor dalšího školení onemocněl těžkou chřipkou a rozhodně tedy nepřijede. Aspoň to dal vědět včas. Strávila jsem půl dne na mailu a telefonu a organizovala 150 lidí na jindy. Jindy se povedlo nad očekávání dobře.
Koho tu ještě máme - tu dámu po nehodě. Včera přednášela, bylo to super. Dnes byl na řadě poslední díl skládačky. Hodinu před začátkem zazvonil telefon a posmutnělá lektorka mi sdělovala, že má vysokou teplotu a rozhodně dnes nepřijede ...
Právě jsem přišla. Zavřeli jsme šatnu, bufet, vypli topení. Půl hodiny jsem postávala na studené chodbě před zasedacím sálem a posílala promrzlé a poměrně naštvané poutníky zase domů. Ty, co to mají kousek, jsem chytila ještě telefonem. Ty, co to mají 60 kiláků, bohužel.
Náhradní termín bude v úterý. I když, kdo ví ...
