Navrhuji rozvinout emancipační kampaň za muže v sukních. Co mě k tomu vede ? Jedno rozmarné ráno někdy na začátku léta si Sanyn jen tak, z legrace, oblékl jednu z mých zavinovacích sukní. Nejen, že mu to kupodivu slušelo, dokonce překvapeně seznal, že pociťuje nesmírné pohodlí a zůstal v sukni celý den. Myslím, že i ten následující. Další z mých sukní si vzal na sebe takřka veřejně, na "psí pláži" letos v Chorvatsku, když mu bylo v mokrých plavkách nepohodlno a nechtělo se mu pobíhat tam s nahatým zadkem.
Sukně je v naší kultuře znakem zženštilosti a spojení chlapa a sukně má spíš urážlivou příchuť (buď se drží máminy anebo za každou běhá). Když si muž obléká sukni, bere se v potaz spíš problém se sexuální identitou, než něco jiného. A přece. Mám takové zážitky ...
Když před pár lety přijela do Plzně na festival lidové hudby dudácká kapela ze Skotska, rozhodně zženštile nevypadala. Naopak, urostlí horalové v kiltech a podkolenkách budili zasloužený zájem a rozpustilé dívky se shromažďovaly pod pódiem, aby konečně vyřešily tu nepokojnou otázku. Dělaly to tak okatě, že se dudáci v první brázdě začali smát a nemohli foukat. Mužští příznivci skotské kultury v Čechách to mají nejspíš vyřešené a svoje kilty opatrují s láskou. Na Skotských hrách, které se každým rokem na konci srpna konají na Sychrově, je se stejnou láskou nosí a hrdě ukazují světu chlupatá kolena.
Proč však chodit tak daleko, když mám člena další osukňované komunity doma. Šermířům a milovníkům living history plandají tuniky a varkoče volně kolem nohou. Po tábořištích už jsem viděla lecjakého hromotluka pobíhat v dlouhé košilce a punčochách a nebyl to špatný pohled ;-) Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že budu synovi měřit délku nad kolena a zašívat punčocháče, asi bych si ťukala na čelo. I on se v tomhle odění cítí dobře a nejradši by v něm absolvoval celou školní docházku.
Koho tu máme dál ? Budhisty v oranžových rouchách. Příslušníky islámských komunit v tradiční dlouhé košili. Pohany v obřadních hábitech. A spoustu dalších. I v naší národní pokladnici by se v krojích něco našlo.
To jsou všechno sukně tradiční. Dotyční si je oblékají jako součást určité kultury. Je jim v nich dobře, ale většinou je odkládají při návratu do "normálního" života. Co kdyby si ale oblíbili tuhle součást oblečení natolik, že by ji chtěli zařadit do civilného šatníku ? Udělala jsem si v tomhle směru malý průzkum, kde jinde, než na webových stránkách. A zjistila jsem, že nějaké možnosti tu jsou.
Největší výběr sukní pro muže není bohužel v Čechách. Nabízí ho německá firma Menin Time a je tam skutečně z čeho vybírat. Jsou tady sukně pro kdejakou příležitost a při pohledu na ty modely ... ;-) Podobně se tomuhle tématu věnuje švýcarská firma Amok a trochu jiný styl nabízí třeba Utilikilt.
V zemích českých prý pánské sukně někdo šije, ale já jsem ho nevypátrala. Líp jsou na tom příznivci punku a gothic. Sukně na stránkách Nosferatu jsou fakt pěkný kousky. Jinak se dá říct, že tady zeje v nabídce trhu pěkná díra.
Dále jsem zjistila, že ve svých choutkách nejsem sama, sem tam se dá narazit na vášnivou a pro věc zaujatou diskuzi. Ohlasy, až na pár výjimek, hovoří celkem jednoznačně pro.
Je to prostě tak. I při zběžném pohledu do historie je jasné, že sukně byla tradičním mužským oděvem po celé dlouhé věky a pár století kalhot s tím nic nenadělá. Kdo jednou odhodil zábrany a hloupé předsudky a okusil to pohodlí a volnost, už neodolá (tuhle informaci mám jako žena zprostředkovaně). A pohled na dobře stavěné tělo v aristokraticky splývající suknici, to se prostě nemůžu nabažit.
Pánové, máte moji plnou podporu. A budu ráda za vaše názory na toto téma.
