Vyrojily se někdy po revoluci. Teda ne že by předtím nebyly, ale bylo jich podstatně míň. Taštičku k nákupu jste dostali většinou jenom v obchodech se zbožím luxusním nebo v Tuzexu. Ani do jednoho jsem nechodila, jelikož pocházím z dělnické a politicky nespolehlivé rodiny.
S příchodem kapitalismu nastal rozvoj trhu a toho, čemu se říká marketing, reklama a strategie a obchodníci začali na zákazníky vymýšlet věci. Taštičky byly taková věc. Když dostanete k nákupu taštičku, máte si myslet, že jste nenakoupili u žádné šmíry, ale u solidní firmy, které jde o člověka a jeho komfort. Kromě toho bývá na taštičce logo, abyste měli značku příslušného obchodu co nejvíc na očích a příště do něj zamířili automaticky a bez rozmýšlení jako ke starým známým. A tak vám do taštičky strčí úplně kdeco, od mixéru po rtěnku.
Chodím do města vybavená. Jakožto chronický přenašeč věcí jsem dávno zavrhla pidikabelky a vlastním pořádné zavazadlo, kam se vedle dokladů, peněženky, mobilu, zápisníku, klíčů, atd. vejde i půlka chleba, kilo jablek a dvě kočičí konzervy. Kromě toho s sebou nosím složenou ještě jednu tašku záložní, velkou, přes rameno, z plátna, kam strkám větší nákupy. Nahradila jsem s ní igelitky, neb mi přijdou hnusné a nehodí se k mým indickým a jiným sukním.
Jsa vybavena dostatečným úložným prostorem, přijdou mi taštičky zbytečné. Párkrát jsem je zkusila odmítnout: "Né, to je dobrý, já ji nepotřebuju." Ale ouha. Se zlou jsem se potázala. Namísto úlevy a vděku, že se ušetří jsem obdržela udivený a pohoršený pohled, cože si to jako dovoluju nechtít něco, co mi dávaj. Asi že mi to není dost dobrý. Následně byl můj nákup (hřeben a náplast) vztekle vhozen do šustivé igelitky a nazdar.
Naposled jsem se zkusila dohadovat při koupi košíku na pletení. Prostorný, kulatý, s uchem, pletený z měkké, hladké trávy. Moc hezký. Zaplatila jsem u pokladny a chystala si ho vzít, jenže prodavač byl rychlejší. Chňapl po koši a začal ho cpát do fialového igelitu. Nevešel se tam. S roztomilým úsměvem jsem se snažila uzmout košík a přesvědčit prodavače, že to nevadí, vezmu si ho tak. Nedal se: "To je dobrý, já mám větší!" a s vítězným úsměvem vytáhl zpod pultu další, zářivě modrý igelit obřích rozměrů. Košík do něj zahučel jak do rybníka. Rezignovala jsem, popadla ucha tašky a vypadla ven. Před krámem jsem vytáhla košík z hlubin a modrý šustidlo zmuchlala do něj. Jsem holka spořivá a recykluju. V šustilce ponesu do popelnice použitý obsah kočičího záchodu. Ostatně tak u nás končí skoro všechny.
Jsou i jiné taštičky. Poslední nákup v Ganze jsem dostala do prostorné tašky z pevného plátna s barevným potiskem Tádž Mahalu. Tahle taška má ovšem čestné místo mezi nakupovacími zavazadly. Hodí se mi k indickým sukním ...
