Čtu si na oblíbeném blogu Morgensternovy básně. Vždycky, když na ně natrefím, vzpomenu si na hudbu. Na ten zpěv - lalulá, lalu lalu lá ... slyším ho tak živě, že mám husí kůži tak, jako kdysi. Píšu komentář ... a ouha. Jak se, sakra, jmenovala ta skupina ? Mám to na špičce jazyka, jen to vyplivnout. Vidím před očima obal dvojalba doma v knihovně. Barvy, skladby, fotky na vnitřní straně přebalu. Basiková, Čok, Kašpárková, Kulhánek, Kryšpín, Pavlíček ...To snad není možný. Byla to nějaká sopka. Sopka od S. Snažím se hledat nitky asociací, ale těsně před prahem vždycky stop. Mozek mi před nosem přibouchne dveře. Z toho se můžu fakt zbláznit. Vzdávám se a googluju, co třeba, tak stránky Michala Pavlíčka, diskografie, jedu na starší alba a bác - praští mě to do očí, mám to ! Úleva sice není tak obrovská, jako když se to vybaví samo, ale aspoň něco. Nechápu, jak jsem si mohla nevzpomenout a trochu mě to straší. Proboha, co zapomenu příště ?
Jo a byli to Stromboli. Škoda, že byli ...
