Zahájení lázeňské sezóny je dobrá a příjemná akce. Ty lázně nejsou ani moc velké ani moc honosné, ale tak akorát, aby se tam dalo potulovat, poslouchat muziku tu i onde a pohodově "vegetit" klidně od pátku do neděle. Když se povede počasí. My to s potomkem zkrouhli na sobotu pozdní odpoledne, protože se počasí letos prostě nepovedlo.
Místo slastného potulování jsme měli tři zásadní cíle - šerm (jak jinak), koupě 2 ks rolniček a koncert skupiny Koa, která je naší srdeční záležitostí už od narození (skupiny).
Přijeli jsme na šerm brzo a to bylo dobře, protože na náměstí před muzeem nás přikovala na místo pekelně pěkná muzika. Dva bubeníci a tři chlápci s dudama (hudební nástroje, aby nebyla mejlka) se do toho opírali tak, že se celkem chatrná konstrukce jeviště kymácela ze strany a stranu a my čekali, kdy se to celý rozloží a z trosek povstane těch pět maníků v kožených čepičkách s rohama a bude hrát pořád dál, protože tohle je nemůže rozhodit. Nakonec se to nerozložilo a hudební sdružení Arcus si už rozhodně budu pamatovat.
Šerm byl stejný jako vloni a začínáme bejt pěkně zmlsaný, protože už nás hned tak něco neokouzlí a vidíme chybky tu i onde. Ale na druhou stranu zase víme, co to dá práce, takže bereme vlastní kritiku spíš jako poučení do vlastních řad. Na konci vystoupení začalo poprchávat.
V lijáku jsme koupili u stánku ty dvě rolničky. Do začátku koncertu jsme stáli pod obrovským platanem a snažili se kombinací listí + větve + deštník minimalizovat vliv vody na naše těla.
Byli jsme na Kou (Koau ?) zvědaví. Ještě jsem ji kromě nekolika ukázek z nového alba neslyšela od té doby, co víc jak před rokem tak najednou osiřeli ... A přestože jsem teď v sobotu měla z některých písniček rozpačitý dojem, tak myslím, že se neztratí. A že jim Zuzana někde v muzikantským nebi drží pěsti. Že mají našlápnuto na dobrou cestu a rozhodně je proč se těšit na to, co bude. Je to pořád ten rytmus a zvuk, kterej mě rozehřívá :) No každopádně jsme si to užili a střídání sucha a dalšího lijáku a stupňujícího se chladu nás nemohlo odradit od pohupování se pod jevištěm a permanentního pasivního kouření marihuany.
Na nádraží jsme mazali v tom šíleným počasí déšť nedéšť. Přijeli jsme domů totálně zmrzlí a mokrý a dobrovolně a veřejně přiznávám, že jsem svému nezletilému dítěti ten večer dala do čaje rum. Sobě taky. Proto teď taky nejsme nemocný.
