Před pár lety jsem si mailovala s jedním amíkem. Spojovaly nás podobné vášně, hlavně přebujelá fantazie a láska ke kočkám. Já měla dvě, on tři a fotky lítaly přes oceán ostošest. Jednou se zmínil o tom, že v USA je celkem běžným zákrokem odstraňování drápků u koček, které žijí v domě. Tedy ne uštípnutí, ale chirurgické odstranění celého posledního článku prstu. Takto zaopatřená kočka je ideálním domácím mazlíčkem, neb neničí koberce, čalounění ani jiný nábytek barbarským a nežádoucím škrábáním. Takže výsledně máte byt nebo dům s pěkným, neporušeným zařízením a v něm jako odraz vaší nekonečné lásky ke zvířatům ... nadosmrti zmrzačenou kočku.
Mno, to snad ani nemusím komentovat. Tohle je pro mě jasná rovnice. Záleží mi víc na tom nábytku - oželím kočku a koupím si kanára nebo užovku. Chci žít s kočkou - respektuju ji takovou, jaká je, i s drápama, zubama a vyzvracenou trávou.
Ale tenhle přístup pro mě představuje ještě něco děsivějšího, něco, co se zdaleka netýká jen utrpení nebohých zvířat. Odráží totiž postoj ke světu. Ke světu okolo nás, ke světu kam patříme. Postoj, který naznačuje asi toto : Jsem tady pánem. Mě to tady patří a mám právo to používat a upravovat podle svých potřeb. Výhradně podle svých, všemu nadřazených a nezpochybnitelných potřeb a zájmů. Mám na to právo, jelikož jsem na špičce žebříčku ...
Je úplně jedno, jestli to uplatňujeme ve vztahu ke kočce, ke kusu krajiny nebo k jinýmu národu. Nebo k planetě. Škody jsou úměrné.
Arogance, nadutost, neschopnost dohlídnout za hranice vlastního dvorku. Využít, vytěžit, vydělat. Předělat podle svýho, bez ohledu na cokoliv. Dílek v systému, který se někde v čase zvrtnul a přestal spolupracovat, přestal systém respektovat. Systém to nějakou doby utáhne i přes to, že to drhne, ale jak dlouho ...
Obávám se, že nemáme takový štěstí jako Arthur Dent, abysme dostali novou planetu. A že to, co si tady spatláme, si taky pěkně vylížeme. Do dna.
P.S. Odstraňování drápů je u nás stejně jako v dalších evropských zemích trestné.
P.S.S. Kočky toho mýho amíka měly drápy jak se patří. Možná proto jsme si tak dobře rozuměli.
