Ráno vyjdu z domu a připadá mi to na chvíli jako ta rána u moře. Na kopci vane chladivý větřík, ale vzduch je teplý, slunce září a obzor se otevírá doširoka. Stačilo by zavřít oči a sejít na pláž ...
Jenže místo pláže je tady chodník a paneláky, spěchám podél silnice, abych se zbavila hukotu ranní špičky. Přicházím o ten široký výhled, větřík už nefouká, ale zase se nořím do zeleného šera vzrostlé lipové aleje. Potkávám vrabce, strakapoudy a kočky z vilek. Dovedou mě až dolů do centra.
S velikou nechutí zalézám do tlamy betonové budovy. Schlamstne mě a místo měkkosti průzračného rána mi podstrčí svoje hrany a úhly.
To je ten problém. Nastavěli jsme si kolem sebe příliš mnoho tvrdých hran ...
