Prostě to byla paráda. Prostředí sice provizorní, protože celá akce vznikla jaksi narychlo, ale to neva. Bubeníci a tanečníci ze Zimbabwe vypadali, že by mohli bubnovat a tančit kdekoliv a kdykoliv, protože je to stejně životadárné jako dýchání a člověku bylo až líto, že stojí na druhý straně mezi diváky v umírněné střední Evropě a je mu blbý si do rytmu taky skočit. Nebo dupnout. Tak jsem se pohupovala jenom lehce a alespoň fotila.
K hudbě a sálající energii si přimyslete ještě nádherný, sytý zpěv. A já se budu zatím snažit si vzpomenout, jak se ta skupina jmenuje. Kdyby to třeba někdo věděl ...
Krásná dívka v sárí se objevila na náměstí zcela nečekaně
a nabízela kolemjdoucím karobové sušenky z farmy Krišnův dvůr. Protože spřízněné duše se neomylně přitahují, připlula jsem k ní jako magnet a půl hodiny jsme si vykládaly o sárí, o farmě a o Indii. Kde ona byla a já zatím ne. Říkám zatím, protože člověk nikdy neví, co všechno se mu může splnit a já na splněné sny prostě věřím. Alespoň jsme se shodly na tom, že už jsem tam nejspíš leccos prožila v minulým žití a teď se mi po tom stejská :-)Dostala jsem pozvání do restaurace Góvinda. Až pojedu příště v pracovní den do Prahy, budu už potřebovat mapu a seznam plánovaných návštěv. Koupila jsem si dvoje sušenky a byly móc dobrý.
A teď pápá, frčím do teplých krajin.
Tak ne, no. I když s tím fešákem ...
Tak taky ne ;-)
