Magrátka
v barevným peří

  Slunce praží od rána a vyhřívá lodžii, která nestihne přes noc ani vychladnout. Na lodžii si dala panička dvě měkká křesílka, aby se na nich mohla pohodlně slunit. Jenže to vychází dvě křesílka – dvě kočky, a na ní mnohdy místo nezbyde. Pak nás všelijak postrkuje a přendává, abychom se tam všechny vešly, protože vyhodit nás nemá to srdce. Já jsem úplný sluncomil, jelikož mám krátký a jemný kožíšek a když tak můžu ležet a nechat se skrznaskrz prohřívat, úplně se rozplývám blahem. Někdy jsem z toho celá omámená, to se pak doploužím do pokoje a natáhnu se na podlahu, abych se ochladila. Člověci o mě mají strach, že budu mít úpal, ale já přece vím, kdy mám dost.

nadrápla Olinka