Slunce za oknem mě vyhnalo na lodžii, vyhřát se na chvilku mezi muškáty a levandulí, s kočkama nataženýma kolem v polohách nejvyšší slasti. Připojila jsem se k nim a cítila teplo na kůži a vnímala, že něco je jinak.
Tohle nebylo slunce rozjásaných dlouhých dnů, sladkých vůní květin a pryskyřice, potu na kůži. To bylo slunce jablek a dýní a zbytků po sklizni. Slunce dalekých obzorů a ranní mlhy v říčním kaňonu. Slunce teplých zlatých odlesků v suché trávě a květech vratiče. Hladivé doteky se závanem melancholie.
Někde hluboko je lítost a také úleva, že vše tak, jak má být a kolo se otáčí. Jsem součástí času.
