Tak tohle je, vážení, vánoční stromek. Někdy koncem prosince, v přesně stanovený den, bývá vytažen z krabice, načechrán a ověšen všelijakými cingrlátky, která se lesknou a bimbají, když se do nich strčí packou. Když se navíc rozsvítí světýlkama, vypadá to velice lákavě. Já jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Zkusmo jsem se párkrát natáhla po kmínku a sem tam do něčeho šťouchla, ale vždycky jsem byla odehnána. To mě ovšem nemohlo odradit. Počkala jsem si, až budou v noci všichni člověci spát a pořádně jsem se do té svítící a mihotající věci opřela. Kočky, já nevěděla, že mám takovou sílu ! Ono se to celé nějak nahnulo a šup už to padalo s rachotem dolů ze skříňky. Já se lekla a schovala se. Člověci vyběhli z ložnice a hned věděli, kolik uhodilo. Dostala jsem vynadáno a z úkrytu jsem pozorovala, jak to staví zpátky na místo. Ani žádné střepy nebyly, tak co. Ale já se tak lekla, že už jsem to nikdy nezkusila. Teda, pro tentokrát.
nadrápla Eliška
