P?t deka Omarovy touhy

Vydala jsem se do jednoho ze dvou oblíbených čajokrámků dokoupit zásobu zeleného, který snídám.

To je prostě pohodovej zážitek. Nadzvedávám sleněná víka, větřím a dumám o tom, co mi bude zrovna následující rána po chuti. Pro tentokrát mě zaujal mě jeden, co svěže voněl a úžasně se jmenoval.

Omarova touha.

Už když jsem sličnému mladíkovi za pultem (nějakej záskok asi) říkala, co si dám, culila jsem se jak patnáctka a stěží jsem potlačila rozpustilé mrknutí.

Vzápětí jsem rozsypala po zemi krabičku tretek, co na pultě stála. Chudák si musel myslet, že mě Omarova touha úplně rozebrala.

A tak jsem ladně a s pusou od ucha k uchu posbírala tretky, zaplatila si svou touhu a vypadla ven. Já nevím, jestli to takhle působí už v pytlíku, jestli bych to neměla pít spíš navečer ...

Přečteno 412x
 
Komentáře
Ráchel, Reagovat ->
Anonym, Reagovat ->
Magráta, Reagovat ->
Tokugawa, Reagovat ->