Vítr mi ráno rve vlasy z hlavy a já se maně snažím upamatovat na to, že je ještě srpen, měsíc sklizně a zlatavých světel.
Řídké šedé mraky se ženou přes promodrávající oblohu a dohromady tvoří zvláštní snivou barvu, budící dojem měkkosti holubího peří.
Na zemi jablka, květy splihlé a unavené, chryzantémy na startu. Šál je skoro hotov.
Zkouším si vybavit pocit rozpálené kůže. Jen matně.
Tak rychle jsem se smířila ...
