To jsem si zase vybuchla. Křičela jsem. Dupala po bytě. Sprostě nadávala. Bublala vztekem jak Krakatoa.
Přitom stačilo tak málo.
Na úplným začátku říct jedno malý, obyčejný, krátký ne.
Bez vysvětlování. Bez výčitek.
Ale to já ne. To jsem zase chtěla bejt užitečná. Ta-co-nedělá-problémy-a-proto-ji-mají-všichni-rádi. Hodná holka. Přesto, že se mi útroby kroutily odmítnutím.
Stejně to nakonec vybuchne. Většinou naprosto nevhodně a s křížkem po funuse.
No nic. Tak příště.
