Připadám si trochu schizofrenně vzhledem k rozmanitosti svých aktivit, ale můj život je prostě asi takový a do jedné škatulky ho strčím jen těžko. Takže po sobotním juchání s rastafariány, ázerbajdžánci a rozdováděnými rómy (proč jen se všichni neživí muzikou?) a po šíleným pondělí, kdy jsem se z práce doplazila na schůzi a v osm večer padla na pohovku neschopná souvislé myšlenky, jsem trávila úterý způsobem, který mi po dvaceti letech v pozici zaměstnance pro úterý připadá jako stvořený - na golfovém hřišti.
Sanyn byl kdysi v obchodním styku s někým, s kým jsme si padli do oka a přes faktury a objednávky jsme se dopracovali k jakémusi přátelství na dálku, vinou příliš zaplněného času opečovávaného hlavně příležitostně. A tak když naše protějšky jako vášniví hráči golfu uspořádali akci pro obchodní partnery, kde je taky plno vášnivých hráčů golfu, vyskytli jsme se na tom hřišti s nima.
Golf neumím. Moje záda protestujou proti nepřirozené pozici a dalším pohybům, a tak jsem to ani nezkoušela. Sanyn trénoval, tomu sporty jdou. Já okukovala. Na hřišti bylo pěkně, slunce svítilo přes podzimní opar, nad námi se zvedaly hory a na hřebeni se točily tři větrný vrtule.
Nasávala jsem informace, protože jsem zvědavá a dozvěděla jsem se o golfu taky toto :
Že vznikl v temném středověku (to musím říct dítěti), kdy se pastevci koz a ovcí nudili a z dlouhý chvíle pinkali klackem do šutru. Časem se ta zábava tak rozvinula, že místní panovníci museli vydávat zákazy, protože lidi si hráli a nepracovali. Změnilo se od těch dob něco ? Ani ne.
Že to není hra pro snoby, přestože tak vypadá, což je způsobeno nejspíš tím, že hráči golfu nelítají po hřišti ve zpoceným triku, nýbrž se v nažehlených gatích a rukavičkách rozvážně pohybují po udržovaném trávníku. Což ovšem neznamená, že by tam snobové nebyli. Ale to není problém golfu. Je tady trochu problém s cenou vybavení, ale když si spočítám cenu plechů apod. v našem dětským pokoji, tak by za to ten pytel s holema byl taky a roční pronájem hřiště k tomu.
Že se na hřiště nechodí v džínách. Prostě nechodí. Je to věc kultury a jakési noblesy. Kdo tam v nich leze, myslíc si, že jako papaláš kulturu udává on, je prase a kdo mu to dovolí, taky. Tohle beru. Proč ne ?
Že ta dvoumilimetrová tráva je skutečná tráva. Nechtěla jsem rejpat a neptala jsem se na umělý hnojiva. Ale zjistím si to.
Že pravidla jsou demokratická a díky systému handicapů může začátečník porazit mistra. Být mistrem, nevím, jestli by mě to trochu neštvalo. Asi nejsem dost demokratická :-P
I když nakonec je to jenom hra, a když jde o to se na celej den ulejt z běžných povinností a poflakovat se po hřišti, co víc si přát ?
Bylo to takový docela příjemný. Na konci jsem se svezla po hřišti v tom srandovním vozíku na baterky. Strašně to drncalo a ve snaze udržovat konverzaci s trenérem jsem si div nepřekousla jazyk.
I když nevím, jestli by mě to bavilo každou sobotu, asi jsem víc do větru. Večer jsem byla z toho nicnedělání celá utahaná a padla jsem do postele s myšlenkou na to, že ráno mě čeká v nesmyslnou hodinu budík a hajdy vydělávat na živobytí. A vo tom to je.
