Jakési depresivní ráno

Přece nevypadá celej podzim takhle ...

Zaspala jsem. Vyhupla jsem z postele (vyhupla v rámci svých ztuhlých možností) o půl hodiny později, budík zamáčknutý a v hlavě zbytek snu, který jsem si kvůli nutnosti provozování praktických ranních činností ve zrychleném tempu nestihla přehrát a uložit. Nestihla jsem se ani nasnídat, ani čaj vypít a do práce jsem se potácela jak zmlácená. Normálně mě hned po ránu bolely nohy a byla jsem líná i deštník vytáhnout, takže mi obří kapky z javorů padaly na hlavu jako v tom rafinovaným mučení, z něhož se oběť postupně zblázní.

V kanclu jsem se chtěla dosnídat a probrat čtením blogů a jiných novinek, jenže komp nefungoval. Nenaskočil. Propadla jsem zoufalství, což se mnou nefungující technika někdy dělá, protože mívám pocit, že nade mnou vítězí, načež jsem ho začala oblejzat a našla jeden konektor, jak se povaluje na zemi.

Zasedla jsem k monitoru a zjistila, že náš SQL server má zase padla. Nemám svou start page, nemám svůj e-mail, nemám odkazy na svoje oblíbený stránky. Uááá !! Měla jsem si po cestě na probrání koupit křížovku. Nebo teda začít fakt pracovat. Ty namakaný frajeři, co od božího rána pod okny buší do sbíječky a nejspíš hned tak nepřestanou, to taky dělaj.

Pokračování po půl hodině. Server běží, ale asi nějak vachrlatě. Nemůžu se přihlásit do mailu. Povedlo se, píšu mail sestře. Omylem si mažu mail sestře. Poté, co odezní pocit kvílivého zoufalství a několik pracovních telefonů, píšu ho znova, tentokrát opatrně do bloku. Kopíruju text do mailu. Přikládám obrázek. Chyba. Nelze. Nechápu proč.

Chci domů. Chci zalézt do postele a prospat zbytek týdne.

Přečteno 351x
 
Komentáře
Ibádovo oko, Reagovat ->
, Reagovat ->
, Reagovat ->