Vzpomínám si, jak byl můj syn někdy v 8 nebo 9 letech svědkem toho, jak se na pastvině telí kráva. Přilítl tenkrát s očima navrch hlavy a nadšeně mi vyprávěl o všem, co viděl. Nejvíc ho uchvátila schopnost kravského těla uzpůsobit se tak, aby to velký telátko vytlačilo ven. ("ta díra byla malá, pak se najednou obrovsky zvětšila a když to všechno vylezlo, tak se zase zmenšila" ).
Tak jsme si o tom zajímavě popovídali. Neměl z toho žádný trauma ani šok. A rozhodně mu to nepřipadalo ošklivý nebo nechutný. Jenom strašně zajímavý.
Až mě tenkrát bodlo, když mi došlo, jak děti vnímají přirozenosti světa a jak my jim to zkreslujeme a pokřivujeme svým vlastním podivným pohledem.
Ono je snazší postrkovat a řídit, než nechat se dívat a pak třeba podebatit. Ale není to nuda ?
