Sanyn měl v sobotu v Praze schůzi a tak jsem si vyrazila s ním a dala si v matičce rande s maminkou. Maminka chtěla obejít stánky a vánoční trhy, a hlavně jsme chtěly posedět a poklábosit. Vlak měl zpoždění a maminka mobilem nedotčená už přemýšlela, jak stráví den sama a já si uvědomila, jak nás ta všudydostupnost díky technickým vymyšlenostem obírá o vlastní tvořivost při řešení nenadálých situací.
Nicméně jsme se sešly a společně se vnořily do proudu davu, který nás slupnul jako malinu. A nepustil. Protože byl skoro všude. Sunul se sem a tam jako různobarevný živočich s tykadlama vztyčených deštníků turistických průvodců, mlel tisícem jazyků a postrkoval nás sem a tam, na náměstích se zvětšoval a pak drobil do uliček. Nad ním se vznášel pach škvařícího se oleje a nasládlá vůně svařáku a skořice.
Maminka je dezorientovaná v jakémkoliv cizím městě a já v jakémkoliv takovém davu, takže jsme velice rychle vykormidlovaly bokem, do uliček asi nepřitažlivých a tím pádem nezasažených, kde se dalo dejchat a rozhlídnout se. V nich jsme i obyčejnou hospody našly a taky kavárničku se sbírkou židlí a kočičíma sochama na skříni a povídaly si o všem možným a to bylo asi to nejlepší, co nás tam ten den potkalo.
Myslela jsem, že tam na mě možná přeci jenom trochu dýchnou ty vánoce, ale nedýchly. Dýchalo na mě jenom kramaření a spousta ošklivýho harampádí, který se donekonečna opakovalo, takže jsem nakonec toužila už jenom vypadnout. Byly jsme utahaný a vycucnutý. Místo vánočních nákupů jsme v oblíbeném butiku koupily mojemu dítěti gatě z jemné bavlny a halenu z příjemného lnu. Nevím, jestli jsme si tím fakt vylepšily karmu, ale minimálně jsme potěšily jednoho člověka.
Na rande jsme evidentně zvolily špatné místo a čas, příště se zkusíme polepšit.
Léčit jsem se mohla hned následující den a napíšu o tom příště.
