V naší domácnosti se ztrácejí lžičky. Netuším kam. Přestože je trochu chaotická, není zas tak velká a panelákový 3+1 rozhodně neoplývá výběrem romantických tajuplných zákoutí, kde mohou mizet věci. Přesto mizí. Pamatuju si, že ještě na začátku léta bývalo v šuplíku jeden a půl sady kávových lžiček plus jedna plonk, což i při mohutném čajovém provozu, který u nás panuje, stačilo pro všechny zúčastněné.
Někdy v půlce podzimu jsem začala lžičky postrádat. Pojala jsem podezření a zkusila shromáždit všechny, které byly v bytě k mání. Byly čtyři. Zbytek prostě zmizel. Prošmejdila jsem oblíbená úložiště použitého nádobí, jako jsou noční stolky, Sanynův pracovní stůl a nakoukla jsem dokonce do diluviálních vrstev v pokoji svého dítěte. Bezúspěšně. Pak jsem podrobila výslechu je samotné a oba se dušovali, že nikde žádné další lžičky nejsou.
Tak nevím. V myčce ani ve dřezu nepropadnou, tam na to prostě není díra. Do záchodu jsem kdysi lžičku vylila a udělá to takovej randál, že to se prostě přehlídnout nedá (nedávno mi tam z džín vylítla občanka a taky jsem si hned všimla). Do odpadků člověk omylem místo kelímku od jogurtu hodí tak jednu, ale šest ?
Rozsahem a neobjasněností se tak problém lžiček zařadil hned vedle záhady mizejících ponožek, kdy téměř při každém praní zmizí jedna ponožka z libovolného páru.
Kdysi jsem v jistém sekretariátu řešila podobnou situaci a v pravidelných půlročních intervalech dokupovala lžičky na kafe, které pak zvolna mizely, jak šel čas a zdlouhavá jednání. Podezřívala jsem tenkrát kravaťáky, že si je strkaj do kapes u saka jako suvenýry.
Už vím, proč to dělali.
Potřebovali doplňovat stav lžiček ve svých domácnostech.
