Včera mě můj syn vyzvedl v práci, protože potřeboval parťáka na utracení času mězi školní akademií a tréninkem. Tak jsem s ním pokoupila nějaké ty dárky pro kámošky a nakonec jsme zaparkovali v útulný kavárně, kde jsme si dali horkou, voňavou a hustou čokoládu a pak jsme hodinu pozorovali cvrkot a klábosili. Dozvěděla jsem se nejnovější drby a taky jsem se poučila o některých zásadních rozdílech mezi muži a ženami.
Je to takhle:
Když kluk slaví narozky, zamluví si klub. Pak tam pozve hromadu lidí. Každej přijde, jak má chuť, dá si (za svý) na co má chuť, pobaví se s kým chce a jak chce zase odejde. Oslavenci ke štěstí stačí, že lidi přišli a užili si večer podle svýho gusta.
Když slaví narozky holka, vybere nějaký co možná zajímavý místo, třeba čajovnu. Sluší se přijít včas a přinést oslavenkyni malý dárek. Taky se sluší věnovat jí v průběhu večera patřičnou pozornost, aby se cítila polichocená ale zase né moc aby se nedostala do řečí. Celá akce je jaksi intimní a člověk podléhá neustálé sociální kontrole co udělal, co si dal, co řekl a kdy odešel. Odejít moc brzo je blbý a vysedávat donekonečna taky.
Co a toho plyne ? Že ženy život nesmyslně zesložiťují a samy zakládají situace, které je pak obtížné řešit. Muž jedná co možná nejjednodušeji a nezabývá se blbostma a vším tím emocionálním balastem. Kráčí po svých cestách přímo a nevymejšlí všechny ty "co by kdyby" a podobně.
Asi na tom něco bude. Kdybych byla chlap, mohla jsem včera večer prostě Sanynovi vynadat, že nekoupil ty zatracený rohlíky a zbytek času prožít v klidu. Jelikož jsem žena, vzpříčilo se ve mně pobouření a hluboký pocit nespravedlnosti nad světem, kde musím všechno vyřešit a zorganizovat sama, zatímco ostatní si hrajou. Tímto pocitem jsem se vydržela zalykat asi dvě hodiny a definitivně se tak připravit o drahocenný čas večerního relaxu.
Jenže já jsem takhle spokojená. Kdybych jednala přímo, cítila bych se jako chlap a stejně příšerně, jako když se oblíknu do saka. Hýčkám si svoje nepochopitelný myšlenkový zákruty a dál provádím šílený citový manévry, jelikož jsou moje vlastní a barví můj svět úžasnýma barvama. Vnáším do přímočarého světa svých mužů příjemný chaos asi jako když vtrhnete s akvarelem do strohé perokresby. Oni jsou za to nuceni neustále se vyrovnávat s neuchopitelnem a jejich život tak dostává další zajímavý rozměr.
A vo tom to celý je ;-)
