Magrátka
v barevným peří

Kamarád Eda je alergický na kočičí srst. Zpočátku se jeho návštěvy u nás rovnaly pověstnému vstoupení do jámy lvové. Přespat v obýváku po vydařeném večeru znamenalo následně nekonečné hodiny trýznivých alergických reakcí. Leč zdálo se, že léčba šokem zabírá a s rostoucím počtem návštěv ubývaly nepříjemné následky. Proto to zděšení, když se v neděli ráno Eda probudil, oči oteklé, zásoba kapesníků za chvíli nestačila, co se děje ? Odpověď přišla vzápětí. Mířím do kuchyně, oči zabloudí na okno a srdce poskočí. Beru do rukou květináč a hrdě nesu ukázat všem tu nádheru - dva obrovské rudé květy ibišku, uprostřed každého dlouhá blizna obalená žlutým pylem. Otázku v Edových očích střídá záblesk pochopení ! Ibišky putují do ložnice, Eda se vrací do pohody a já se dušuju, že až mi pokvete voskovka, budu stříhat ;-)