Vracím se podvečerním autobusem z Velkého Března. Stmívá se.
Ve Valtířově nastupuje parta ruských dělníků z loděnic, autobus je najednou plný utahaných chlapů a hovoru. Hned za mnou se jeden těší, že "zavtra uže pjatnica, paslednij děň raboty".
Na polích pod lesem vyhrabávají srnky zpod sněhu trávu.
Na chvíli si připadám neskutečně, jak v některém ze svých oblíbených filmů.
Kolik takových momentů v životě nevnímáme a pak je toužebně hltáme z televize.
