Ráno jsem kupodivu a navzdory nesmyslné hodině vyhupla z pelechu celkem křepce, ale tím se zásoba dnešní mojí energie zřejmě vyčerpala. Teď už jenom vylizuju zbytky.
V práci se přemlouvám, abych dělala, listiny se mi rozpíjejí před očima a mysl se toulá bůhvíkde. Zírám na dnešní den a nevnímám jej.
Trčím někde v polosnu, zívám a toužím ulehnout namísto probouzejících se medvědů.
Vím, kdy se probudím. V noci, až bude čas jít spát. Ach, ty zrádné rytmy.
