Metelím si to do práce, v každé ruce jednu "služební" kytici pro oslavence, úspěšně zvládám kompromis mezi vysokými podpatky a nutností JÍT RYCHLE.
Vletím do vestibulu budovy a ouha, něco se zaseklo. Podpatek jedné boty vězí v profilované gumové rohožce. Snažím se jej nenápadně vycloumat. Nic. Pak nápadně. Ani se nehne. Nic naplat, zouvám botu, přendavám kytice do jedné ruky, pokud možno DECENTNĚ se skládám k zemi a napůl bosa zkouším botu vydolovat ručně. Je to fuška, ale nakonec se to povede. Zbývá jen obout, narovnat se, vybalancovat, upravit se a nasadit sebevědomý úsměv, se kterým pluji kolem recepce. Parta údržbářů a jeden policista se dobře baví.
Budiž jim to přáno. Já na tom netrvám, ale džentlmenská výpomoc by se někdy šikla ;-)
