V duchu si to říkám, ale nic to se mnou nedělá. Člověk mívá nejasný pocit, že by měl vnímat něco zvláštního, nějaký přelom, ale nic se neděje a tak je to vždycky a dobře to ví. Přelomy a změny přicházejí samovolně, nepozorovaně a nezávisle na počítání jako vítr a pozvolná změna v proudu.
Pociťuju lehkou nechuť k oslavám, které se očekávají a není to proto, že by mě strašily ty číslice.
Chtěla bych se zastavit a zahloubat, popřemýšlet si a na chvíli cítit, jak plyne čas a jak plynu já ... Protože to by bylo příjemné a pak teprve bych byla připravená odevzdat se vně.
Zatím v letu dní kradu kousíčky chvil. Jsem roztržitá a zasněná a tak zvláštně sama sebou naplněná a doufám, že mi to vydrží.
Chci v teple u ohně pít sladké víno, vnímat spřízněné lidi a zvířata, obklopit se vším živým, měkkým a hebkým a zůstat tak do svítání.
Tak budu slavit, třeba někdy jindy, až bude příhodný čas.