Jsem v tom až po uši.
Tak je to tady. Už týden trčím doma zavrtaná v papírech a učím se na státnice. Ještě týden a kousek budu. Už jsem si nabouchala do hlavy celou psychologii a sociologii. Čeká mě sociální politika a sociální práce. Je to všechno zajímavý a baví mě to (jinak bych tím poslední tři roky netrávila volný čas, že?
), jenom chvílema propadám panice při pomyšlení, že to množství informací musím dostat dovnitř, udržet tam a ve vhodné chvíli vytáhnout ven. Pokud možno srozumitelně a sou
No nic, já vím, že to dopadne a mám stokrát v duchu prožitý pocit, až budu mít po. Což je, mimochodem, velice účinné kouzlovisle.
Kočky si to samozřejmě užívají. Celý den je mám kolem sebe. Přesunují se se mnou z obýváku na balkon a zpět. Lehají si mi na klín a nastavují se k hlazení, tiše předou a moudře na mě koukají, zatímco jim vykládám o sociální stratifikaci. Šťastné bytosti, tyhle věci neřeší ...