Díváme se se Sanynem na hokej. Rádi, baví nás to a užíváme si to. Kočeny tráví večery v obýváku s námi. Olinka pochrupuje na indických polštářích, Eliška se chová na klíně, obvykle na mém.
Jenže je to stvoření velmi lekavé. Při jakémkoliv nenadálém zvuku vyskakuje a běží pryč. Hlasité zvolání "góól" mezi takové zvuky patří. Co z toho plyne ?
Sedíme, koukáme se, naši vstřelí branku, Sanyn zvedá ruce a křičí. Eliška se vymršťuje z mých nohou a jediným mohutným skokem přistane na prahu do kuchyně. Vyhrnuju si tenké bavlněné kalhoty. Na stehně čtyři dírky po drápech v úctyhodné rozteči. Moc to nekrvácí, i když jsou poměrně hluboké.
Už mám odírkované obě nohy. Včerejší zápas prospala Elišanda schovaná ve skříni. Dneska bude poslední, nechám jí tam pootevřená dvířka
