Ráno jsem po strašně dlouhý době uslyšela a ucítila pod nohama to křupání. Nikdy by mě nenapadlo, že mi to bude chybět.
Já, která si představuju vánoce na australský pláži ve stínu pralesa. Se teď rozmarně brodím závějema.
Cítím chlad jako něco, co je teď v pořádku. Věci jsou, jak mají být, hlína odpočívá pod sněhem, kterej se pak do ní vsákne a probudí semínka.
Pláž v pralese je pláž v pralese. Ale sem to chladno prostě patří.
