V neděli jsem si udělala muzikálové odpoledne. Teda nějak zvlášť na tenhle žánr nejsem a nová záplava podobných děl mě zdařile míjí, ale jako správná stará konzerva mám své oblíbené klasické kousky. Tudíž se zastydlá hipísačka ve mně chystala nahrávat Vlasy a mezitím vytáhla z hlubin prastarou ošoupanou nahrávku Cats. A ty jsou teda mou srdeční záležitostí. Taky na ně ten den došlo.
Nebudu sem psát zasvěcené informace o muzikálu, těch je na netu dost. Snad jen výtah.
Muzikál napsal Andrew Lloyd Webber a v podstatě v něm zhudebnil říkanky z dětské knížky T.S.Elliota "Old Possum's Book Of Practical Cat". Vyjevil v něm svou vášeň pro kočky, a zcela bez falešné skromnosti lze říct, že se mu to povedlo. Od svého prvního úspěšného uvedení v roce 1981 se tenhle kousek stal nejdéle hraným muzikálem na londýnské i americké scéně. Byl přeložen do deseti jazyků, hrán ve víc jak dvaceti zemích, získal řadu cen a vrhl do muzikálového světa zcela nový proud.
Děj muzikálu je velmi jednoduchý. Jednou do roka se scházejí kočky z Jellica na odlehlém místě, aby jejich stařešina vybral tu, která se stane vyvolenou a znovu se narodí do kočičího ráje. Celou noc kočky dovádějí, vyprávějí historky a představují se. Jsou tu skutečné kočičí osobnosti a taky stará, nemocná, opuštěná a opovrhovaná kočka Grizabella. Kdo získá za úsvitu magickou vstupenku, je nasnadě ...
Oč jednodušší děj, o to barvitější podívaná. Cats jsou založené na tanci. Celé vystoupení je choreografickým koncertem a výkon tanečníků je (teda z mého hlediska) obdivuhodný. Výběru aktérů věnoval Webber před uvedením velkou péči a údajně sjezdil celou Anglii, aby našel účinkující, kteří budou schopni předvést dvě hodiny nepřetržitých kreací v co nejkočkovitějším provedení.
Za nepřehlédnutelné masky a návrh scény čekala nějaká ta cena i na tvůrce Johna Napiera. Každá z koček má svůj originální vzhled. Paruky byly vyrobeny z obarvených jačích chlupů a líčení musel zvládnout každý z herců sám. No řekněte, nejsou k pomazlení ;-)
Nebylo by muzikálu bez muziky. Webberova hudba je prostě Webberova hudba, taková ta sladká a chytlavá, a i v Cats povstal nějaký ten hit, o kterém už ani nevíme, odkud je. Zvláště pak srdceryvná "Memory", kterou si matně pamatuji v podání božského Káji a nesmrtelné Heleny, což však tak nějak nebylo ono. Když ale kočka Grizabella zpívá, že "pouhý dotyk může mi vrátit ztracený pocit lásky", brečím jako želva za všechny opuštěné kočky na světě, minulé, současné i budoucí.
Tak jsem si tam v obýváku vzlykala a všelijak se unášela a dojímala. Kočka Olívie podřimovala na polštáři a bylo jí to asi jedno. Nejspíš o tom věděla svoje.