"Odzbrojte ve svém srdci."
Od té chvíle přemýšlím, jak na tom vlastně jsem. Jak moc mám v srdci nazbrojeno. Kolik si v sobě živím malých a větších záští, nepřátelství, vzteků. Kolikrát týdně se v duchu s někým hádám, co a kdo všechno mě štve. A proč vlastně. A že jediný, kdo se potom cítí mizerně, jsem já.
Napomenutí, která jsou pro nás důležitá, se k nám vracejí, dokud si jich nevšimneme. Asi před týdnem jsem začala číst nějaký rozhovor s Jaro Křivohlavým. O odpouštění. Nedočetla jsem to, nebyl čas nebo proč vlastně, a pustila jsem to z hlavy. Ten letáček mě k tomu vrátil.
Nevím, za jak dlouho a jestli vůbec dokážu vyklidit své muzeum válek. Zatím dělám inventuru.
