Sedím si v dopoledne u kompu a spisuju do blogu příspěvek o složených státnicích, když tu kolem mě profrčí Eliška a v tlamě drží něco, co příšerně kníká. Vystartovala jsem za ní. Mířila neomylně do Tuleňova pokojíku, v tlamě chumel peří. Chvíli bylo ticho, myslela jsem, že zbloudilého vrabčáka už jen vyhodím. Pak vidím, že kočky sedí kolem čehosi na zemi a upřeně to pozorují. Sebrala jsem to cosi a vyklubalo se z toho mládě sýkorky, živé a nezraněné.
Odnesla jsem ptáčka na balkon. Byl docela otřesený, uletět se nechystal. A tak jsem ho odnesla dolů ven, do bezpečí křoví za domem. Jak byl z dosahu šelem, viditelně pookřál.
Že je naše lodžie rizikové území, jim asi nevysvětlím.
