Mám doma dva chlapy. Jeden je urostlý. Druhý se tomu přibližuje a kromě toho huntuje své rozrůstající se tělo neustálým tréninkem a bouřlivou fyzickou aktivitou. Je tedy jasné, že spotřeba dvou takových tělesných schránek tak trochu převyšuje běžnou spotřebu současného konzumního a lehce zlenivělého člověka.
Přijde mi srandovní, když někdo jednou týdně uvaří teplou večeři a ještě celý další týden se tím holedbá, neb u nás se vaří teplá večeře asi tak čtyřikrát až pětkrát týdně, protože jsem dávno zjistila, že ukojit takovou spotřebu dostatečně a bez zruinování rozpočtu ani jinak nejde. Stala jsem se mistryní ve vytváření jídel, která nezaberou příliš mnoho času a jsou schopna zabrat poměrně velké místo ve zběsile pracujícím žaludku.
No ale nejen večeří živ je člověk. Bez snídaně nevypadnu z baráku a učila jsem tomu i svoje dítě. Ve všední dny to u nás probíhá tak, že se nasnídám a jdu. Pak snídá můj syn a bere si svačinu. Naposled snídá můj muž, který pracuje doma a je mu proto umožněno podřídit se svému přirozenému biorytmu, který máme oba stejný, jenže já jsem nucena ho krutě nevnímat.
Snídaňová spotřeba v naší domácnosti je obdivuhodná. Někdy závistivě sleduju spolunakupující ženy v pekárně, které si berou své tři loupáčky nebo čtvrtku chleba a mají vystaráno, zatímco já denně odnáším do doupěte deset až patnáct rohlíků a půlku chleba k tomu, když má ještě něco zbýt. Strategicky střídám pekařství, aby to nevypadalo, že s tím doma krmím hospodářská zvířata nebo že zásobuju jídelnu Červeného kříže. Hlavně poté, co se mě jedna mladší kolegyně (tenkrát dokonce ještě před svatbou) s hrůzou v očích zeptala: "Proboha, co s tím doma děláte?" A mně nezbylo, než přiznat barvu: "My to sníme..." Občas napeču v domácí pekárně, ale to je spíš taková chuťovka navíc.
Já nevím, jak jedí jinde. Nevím, jestli si ještě něčí dítě nese do školy osm rohlíků a krabičku taveňáku, aby se poté dokrmilo svačinama hubnoucích spolužaček. Vím jen, že jestli naše oblíbená pekárna prosperuje, má na tom naše rodina lví podíl. A taky vím, že mě díky tomu čeká na Skypu apod. ještě spousta duchaplných rozhovorů.
[9:21:10] Sanyn píše: tady nejní žádné pečivo :O
[9:21:31] Magratka píše: ani v plechovce ?
[9:21:37] Magratka píše: ani v košíčku ?
[9:21:52] Sanyn píše: jo tam jo, tam jsou tři superplesnivé krajíčky :)
[9:22:02] Magratka píše: :(
[9:22:12] Sanyn píše: teda to bylo v plechovce
[9:22:19] Sanyn píše: juknu na košíček
[9:22:26] Magratka píše: hm, tak je prosím vyexpeduj
[9:22:57] Sanyn píše: hmmm tak já jsem zmaten
[9:23:20] Sanyn píše: košíček jsem našel a je pln pečiva (1 rohlík a 1/3 chlebíka :D
[9:24:04] Magratka píše: proč jsi zmaten ? evidentně ondra zaspal, popad igelitku s rohlíkama a vykmit do školy :)
[9:24:53] Sanyn píše: protože je pečivo na dvou místech, když byl prázdný košík, nejukl jsem do plechovky a dnes naopak :D
