Cestou necestou

Včera jsme s Olinkou po dlóóóuhé době vyrazily na procházku. Známou trasou po cestičce pod lesem. Byl příjemný slunečný podvečer, lidí ani psů skoro nevidět.

Olinka je pohodářka. Ne jako plašan Elie, která nadskakuje při každém šustnutí. Olí si ťape svou cestou, pták ji nevzruší,  cyklista nevyděsí. Na dotěrného pudlíka stačí mírně sklopit uši dozadu a hbitě vyklízí hřiště.

Olí se každou chvíli zastavuje a očichává trávy a větvičky. Rozhlíží se a pozorně sleduje okolí. Občas hlasitě komentuje. Jdeme tam a zase zpátky. Cestou mezi paneláky ji beru do náruče, psů, lidí i aut přibývá.

Doma je podrobena pachové kontrole Eliščině, která si z kožichu vyčte nejspíš celou trasu. Napije se, navštíví záchod (Sanyn nevěřícně kroutí hlavou :"Vždyť byla venku !") Pak se zavrtá do polštářů a spokojeně chrupe do rána.

Přečteno 497x
 
Komentáře