Jsem pro každou blbinu. Jsem pro každou blbinu zvláště, pokud se to týká věcí, které mě příjemně rozptylují v každodenní šedi a pro něž mohu zcela zodpovědně a bez výčitek zapomenout na přípravu večeře, utření prachu nebo vyžehlení prádla.
Zároveň jsem už odmalička posedlá barvami a opakovaně doháním Sanyna k zoufalství tím, že nejenom rozeznám bez potíží modrou a fialovou, ale navíc stejně lehce rozeznávám různé odstíny modré a fialové a to až do nejjemnějších detailů. To se nevytahuju, marnotratný přebytek schopností zde se spolehlivě kompenzuje nedostatkem jinde.
Takže co ? Takže jsem se zaregistrovala do akce s názvem Project Spectrum. V kostce tam jde o to, že pro každé dva měsíce je vybráno několik barev a v těch barvách se tvoří - jakkoliv, z čehokoliv, cokoliv, od svetrů přes omáčku po fotky blátivýho dvorku (hnědá - bude v srpnu). Myšlenkou akce je jaksi zaměřit naši pozornost na barevný svět kolem, oslavit jej, inspirovat se a jiné, tvořit a blbnout.
V praxi to znamená, že zde budu průběžně vystavovat svoje barvovýtvory, které bych asi dělala tak jako tak, ale teď mám pro ně takovou tu vůdčí ideu :-)
Barvami pro únor a březen jsou modrá, šedá a bílá.
Ty poslední dvě nejsou zrovna můj šálek kávy a abych pravdu řekla, nějak si s nimi nevím rady. Ovšem modrá, to je jiná. K modré se zcela rozhodně hlásí můj tyrkysový úlet, který jsem spáchala za vlahých podvečerů letošního února. Chtěla jsem vyzkoušet v šatníku takovou tu modrou indiánských korálků a lazuritu a s tou stužkou to zároveň vypadá trochu viktoriánsky.
To ještě modřejší vedle je moje půlnoční sárí. Původně promoční, ale akcí už od tý doby vymetlo ...
K modré patří Zimní slunce, které jsem vyrobila jako textilní závěs na zeď do pokoje svého dítěte, když jsem předtím kategoricky odmítla vymalovat stěny na černo. Teď má tedy zeď alespoň zčásti tmavou a chladnou a jeho matka je spokojená a nebojí se o jeho duševní zdraví.
K zimnímu slunci patří zimní měsíc.
Jeden výjimečně mrazivý večer na psí louce.
