A to chodíš pěšky, i když prší ? ptala se.
Chodím.
Protože opojná vůně padá z mraků a vzlíná z hlíny a z asfaltu.
A každá z těch kapek je očistná, na své pouti tisíckrát svěcená.
A je to dotěrné a křehké.
Něžné k listům a nesmlouvavé ke kameni.
A já nemám na vybranou a musím se nechat dotýkat a smáčet.
Laskat a bodat.
Omývat až na dřeň, když k tomu najdu odvahu.
Takové to je.
Jako láska.
