Moskytiéra vždycky patřila mezi předměty, které rozechvívaly mojí romantickou strunu. Zavěšená ve stanech nebo chýších, tajemně splývající kolem lůžka, představovala v mých snech závoj dobrodružství, opar horkých nocí a exotické vůně. Dotěrné moskyty, prosáklé smrtelně nebezpečnýma nemocema, jsem si z těch snů samozřejmě odpreparovala někam mezi nevypraný prádlo.
Představa lůžka, ukrytého v těch bílých závojích mě neopustila a došlo to tak daleko, že jsem ji prostě jednoho horkého květnového odpoledne (minulý pátek) přinesla domů. Sanyn koukal nejdřív trochu vyjeveně, ale už si na podobný věci zvykl a nakonec je stejně vždycky rád. Můj syn měl nějaké poznámky ohledně toho, že se Sanyn celou noc vrtí a že bude zajímavé, až se ráno probudí s moskytiérou na hlavě, ale šli jsme do toho. Zavěsili jsme moskytiéru. Rozprostřeli závoje. Večer si pod ně vlezli. Bylo to velmi něžné a útulné.
Probudili jsme se do jasného sobotního rána. Moskytiéra visela na svém místě. Závoje splývaly. Úplně nahoře, v kruhu sněhobílé tkaniny, seděl komár. Vevnitř.
Musel v noci vletět nedostatečně uzavřeným otvorem (moskyty nemáme a stejně jsme to celé neinstalovali kvůli hmyzu, že) a jelikož ten otvor byl docela nízko, nemohl ven. Plácal se tam "pod střechou" a vypadal nechutně a rušivě, takže jsem to prostě nevydržela, stoupla si na postel a pokoušela se ho různým nakláněním a plácáním vyhnat ven. Nedařilo se nám to ani jednomu a nevím, kdo z nás dvou byl víc naštvanej. Sanyn ležel a nepokrytě se smál pod deku.
Pak jsem to prostě vzala ručníkem. Jsem si jistá, že to komár nepřežil a neptejte se mě, jak to vím. Závěrem jsem vyklepla ze síťoviny nožičku.
Jedno už je mi teď jasný. Zatímco zatažená moskytiéra poskytuje ochranu před hmyzem, nedostatečně zatažená moskytiéra vám poskytuje celkem uspokojivý přehled o tom, jaký hmyz vám v noci leze po ksichtě. Můžete si ho v ní ráno vylovit.
Kočka před moskytiérou,
kočka za moskytiérou.
